Dnes je pondělí 19. listopadu 2018. Svátek má Alžběta. Vánoce budou za 34 dní.
Výuka Projekty Dokumenty Školní rok Naše škola Výročí 90 let

Rudolfinum Praha

Dne 2. 11. se žáci 7. tříd ZŠ Morkovice a Střílky zúčastnili hudební exkurze do Prahy. Vyjeli jsme vlakem Leo Expres z Hulína v 5:56 a již před 9 h jsme s mírným zpožděním vlaku dojeli do Prahy. Následovala procházka po Praze.

Viděli jsem budovu Státní opery, Novou budovu Národního divadla a Starou budovu krásně zářící po nedávno skončené generální opravě. Vyfotili jsme se u sochy Svatého Václava a připomněli si důležitost jeho osoby pro hudbu ve Svatováclavském chorále. U Prašné brány se nachází muzikálové divadlo Hybernia – divadlo, které je v prostorách bývalého františkánského kostela a Obecní dům se Smetanovou koncertní síní. Odtud už byl jen kousek ke Stavovskému divadlu, místu kde zněla Mozartova hudba za skladatelovi přítomnosti a také poprvé naše státní hymna Kde domov můj. Hned po straně divadla je budova Karolina a o pár metrů dále Staroměstské náměstí se symboly 27 křížků po popravě 27 českých pánů v roce 1621. Jeden z nich patřil i renesančnímu vzdělanci, cestovateli, muzikantovi a skladatelovi v jedné osobě Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Naproti tomuto místu se tyčí věže Týnského chrámu, kde máme nejstarší původní varhany v Praze. 41 let zde byl varhaníkem v době baroka Josef Ferdinand Norbert Seger – učitel Jana Jakuba Ryba. Prošli jsem také kolem Klementina, kde najdeme ve velké knihovně spoustu hudebních památek. Ukázali jsme si, kde sídlí Taneční a hudební konzervatoř, mezi  budovami škol byl cíl naší cesty Rudolfinum.

Česká filharmonie, která zde sídlí, pořádá v této nádherné budově již řadu let velmi úspěšné edukační programy pro děti od mateřský školek přes základní školy až po středoškoláky a to formou výchovných koncertů, ale i aktivních tvůrčích dílen. Díky snížení jízdného právě pro děti se tyto programy stávají i nám z Morkovic dostupné.

Rudolfinum dnes slouží přesně záměru, se kterým ho budovala Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), nejstarší peněžní ústav na území Českého království, založený v roce 1825a to jako kulturní centrum hudby a výtvarného umění.

Proto jsme chvilku, která nám zbývala do hudebního programu strávili v Art parku – tvůrčím prostoru se spoustou možností si umělecky vyhrát. Děti se zde zabavily nejen stavěním z dřevěných kladek, ale také si vytvořily stínohry hry a přenášení obrazů na stěnu pomocí různorodých kaleidoskopů s možností dotváření pozadí. Na stěně určené pro malování přibyl mimo jiné nápis MORKOVICE a STŘÍLKY. Jiné děti využily čtení a audio-programu na panelech herny o umění a mnozí svůj čas zde strávily uměleckým převlékání kostýmů se záznamem na zdejší tablet.

Čas nám uběhl neuvěřitelně rychle a již nás čekal program Česká filharmonie nabídnutý speciálně naší škole -  workshop s názvem Skládání na přání. Děti si vybrali téma Čeho se nejvíc bojím pod vedením skladatele Slávka Hořínka a hudebního pedagoga Jana Kyjovského. V programu jsme měli možnost si na vlastní kůži vyzkoušet tvůrčí principy hudby, co skladatele inspiruje, jak zvukové podměty, které slyšíme všichni stejně, můžeme různorodě zpracovat. Vysvětlili jsme si čeho se nejvíc bojíme, proč se toho asi bojíme. Pomocí snadno vyrobitelných rytmicko melodických nástrojů jsme si zahrály na skladatele, hudební režiséry, herce a muzikanty, kdy jsme v závěru programu vytvořili ve dvou skupinách 2 originální hudební díla na  téma STRACH.  Podařilo se nám tak stát na pódiu Sukovy síně v Rudolfinu. Pak jsme se podívali do největší hudební síně Rudolfina  - Dvořákovi síně a to přímo opět na pódium. Mnozí žáci si vyzkoušeli stát na dirigentském stupínku a zažili pocit, jaký asi měl Antonín Dvořák, když zde poprvé 4. ledna 1896 řídil první koncert České filharmonie v této světově proslulé koncertní síně. Dirigoval zde svá díla např. i svou 9. symfonii e moll zvanou „ Novosvětskou.

Pak jsme se vydali do galerijní části Rudolfina. Prohlédli jsme si výstavu soudobého umělce Petra Písaříka, kde bylo nutné více vnímat citem než běžným vizuálním pozorováním. Podívali jsme se takto i do pracovny Tomáše Garrigua Masaryka a připomněli si tak, že v době první republiky Rudolfinum bylo „ ve službách republiky“ a sídlila zde poslanecká sněmovna.

Naobědvali jsme se z vlastních zásob na břehu Vltavy před Rudolfinem. Žáci byli spřejní i k labutím a jiným živočichům Vltavy. Racci dokonce vhazovaná sousta chytali i za letu.

To už nám zbývalo pár minut na nahlédnutí na kraj Karlova mostu, kde jsme si poslechli dvě malé umělkyně na housle a violoncello. Dívky hrály úpravy dnes populárních  písní a melodií a my jsme si s nimi zanotovali Cohenovo Halellujah.

Poslouchalo by se určitě pěkně i dál, ale my jsme měli objednanou prohlídku muzea Karlova mostu. Paní průvodkyně nám zajímavě představila celou historii stavby Karlova mostu i budovy, kde je muzeum umístěno. Tato budova a přilehlý kostel patří řádu Křížovníků s červenou hvězdou jedinému mužskému řeholnímu řádu, který založila žena svatá Anežka Česká. V kostele sv. Františka tohoto kláštera najdeme druhé původní nejstarší varhany v Praze. Působil zde také bratr tvůrce naší národní hymny Jan Nepomuk Škroup. Na zdejší varhany hrával jako zaskakující varhaník i Antonín Dvořák. V protějším kostele svatého Salvatora působil i již zmiňovaný Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.

Čekala nás i plavba po Vltavě v rámci prohlídky muzea Karlova mostu. Dostali jsme zde limonádu a perník, což nám již přišlo velmi vhod. Hodinu jsme strávili na Vltavě s poutavým popisem pana kapitána. Prohlédli jsme si Karlův most ze spodu, propluli Čertovkou, podívali se z hladiny opět na Rudolfinum a pod okny Smetanovy pracovny – dnešní muzeum Bedřicha Smetany - za šumění splavu vyposlechly úryvek z Vltavy. V místech této budově, vyrůstal další náš skladatel Josef Mysliveček. Tohoto skladatele uctíval i Wolfgang Amadeus Mozart jako svůj vzor. Otec Myslivečka byl mlynář a i oba jeho synové Josef a Jáchym hudebníci se museli mlynářskému řemeslu vyučit. Dvojče Josefa Myslivečka Jáchym zůstal v Praze na otcově mlýně a Josef se vydal cestou muzikanta přes celý svět, aby pak zakotvil v Itálii jako „ zázračný Čech “.

Zbývaly poslední minuty našeho pobytu v Praze, proto jsme využili rychlého přesunu metrem na Hlavní vlakové nádraží, odkud jsme Leo Expresem v 17:10 odjeli plni dojmů hudebních i nehudebních zpět domů.

Velký dík patří paní asistence Kateřině Polišenské za technické zázemí i obětavé mamince ze Střílek, která nám také velmi pomáhala, abychom v Praze nikoho neztratili. V neposlední řadě velký dík patří i rodičům, prarodičům všech dětí, kteří děti dovezli a odvezli z Hulína.

Mgr. Marie Sobotková

Rudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum PrahaRudolfinum Praha
ZŠ Morkovice | 2018-2019